Termín TRIBOLOGIE, pocházející z řeckých slov TRIBOS (= tření) a LOGOS (= věda), je relativně nový vědecký obor, který se rozšířil po roce 1966, kdy tzv. londýnský výbor pro mazání připravil pro britskou vládu zprávu známou jako Jostova zpráva. 
Ve studii zpracované týmem odborníků pod vedením profesora Josta bylo poukázáno na velké ekonomické ztráty v průmyslu Velké Británie způsobené poruchami vyvolanými procesy opotřebení a zároveň na možnosti využití nových technických řešení
při snížení tření a opotřebení. Celkově zpráva odhadla roční úspory ve výši 1,36 % HDP. Investice do výzkumu umožnily získat řadu poznatků o tribologických procesech a praktické aplikace tohoto nového vědního oboru vedly k obrovským úsporám
v průmyslu.

Obdobné studie byly následně zpracovány v Japonsku (2,6 % HDP v roce 1970), v tehdejším Západním Německu (0,5 % v roce 1976), v USA (0,79 – 0,84 % v letech 1977 a 1981) a v Číně (2 – 7 % v roce 1986).  Za uplynulých 60 let byly postupně získány nové poznatky o mechanizmech tribologických procesů a byly vyvinuty nové materiály, povrchové technologie, maziva a další technická řešení, zejména pro extrémní podmínky provozu.

Tribologie je mezioborová věda, která se zabývá chováním dotýkajících se povrchů ve vzájemném pohybu anebo při pokusu
o vzájemný pohyb. Pohyb může být kluzný, valivý, rotační, nárazový nebo kmitavý. Současně se může uplatňovat více druhů pohybu. K interakci může docházet mezi dvěma tuhými povrchy (kovy, polymery, horninami) nebo mezi tuhým povrchem
a kapalinou, plynem, parou nebo fluidizovanými částicemi. Účelem interakce je přenos pohybu (ložiska), zastavení pohybu (brzdy), přenos energie (převody), přenos informací (tisk) nebo přeměna pohybu na jinou formu energie: mechanickou (výbušniny), tepelnou (zapalování), zvukovou (hudební nástroje).

Při vzájemném pohybu dvou nebo více materiálů, popřípadě při interakci materiálu s prostředím, dochází ke ztrátě materiálu
z povrchu, což je proces známý jako opotřebení. Mezi několik hlavních druhů opotřebení patří opotřebení adhezivní, abrazivní, erozivní, kavitační, únavové, vibrační a korozivní. Opotřebení lze minimalizovat povrchovou úpravou pevných látek nebo pomocí maziv.

Tribologie se uplatňuje při návrhu ložisek, převodů, pístových motorů a dalších pohonných agregátů a strojů, ale zasahuje do téměř všech ostatních aspektů moderních technologií, a to i do takových oblastí jako jsou výroba kosmetiky (rtěnky, pudry, kondicionéry), lékařství (umělé kloubní náhrady), apod. Správně zvolená povrchová úprava a mazání snižují tření pevných částí
až na nulu, což minimalizuje opotřebení a výrazně snižuje spotřebu energie.